Práce pedagoga je jednou z nejstarších a nejdůležitějších profesí. Svým žákům by měl jít příkladem, rozvíjet jejich myšlení a schopnosti, být vytrvalý, čestný, zásadový, upřímný a spravedlivý. Lze toho dosáhnout v současné době, kdy jsou nároky na pedagogy stále vyšší a navíc se musí vyrovnávat s rostoucím počtem žáků i zaváděním nových metod výuky? Při příležitosti Dne učitelů odpovídá Jiří Hasil, absolvent přírodovědecké fakulty, který v současné době pracuje jako zástupce ředitelky školy pro pedagogické záležitosti na Klvaňově gymnáziu a střední zdravotnické škole Kyjov.
Jaká je současná role učitele?
Pokud použiji klišé, tak role učitele není jednoduchá. V každém případě nemá jen jednu roli. Učitel je v dnešní době osoba, která kromě vzdělávání má za úkol žáky také vychovávat. Během posledních takřka dvou let doma žáci na některé dobré způsoby pozapomněli. Učitel musí být pro studenta partnerem nejen ve vzdělávání. Žákům pomáháme s výběrem vysokých škol, řešením problémů se zhoršeným prospěchem a snažíme se je motivovat k dalším životním úspěchům. Učitel by měl být navíc asi taky trochu bavič, aby žáky zaujal a skvělý organizátor. Velice často a rád říkám, že mnohdy jedna exkurze dá žákům víc než den ve škole. Mojí nejméně oblíbenou rolí učitele je pak „tvůrce vzdělávacích dokumentů“. Vymýšlíme, jak žákům co nejefektivněji předat učivo. Zároveň ale musíme pečlivě zvážit, jaké informace jim předáme.
Co považujete v práci učitele za nejdůležitější?
Podle mě je nejdůležitější na profesi učitele otevřít dalším generacím oči, nechat je nahlížet na věci ze všech možných úhlů pohledu. Naučit je vytvářet si vlastní názory i závěry. A zároveň respektovat názory druhých.
Musí pedagog občas vystoupit z komfortní zóny?
Každý máme komfortní zónu nastavenou jinak. Učím na gymnáziu, kde nemáme žádné asistenty a nikdy jsem s nimi nepracoval. Domnívám se, že kdyby se u nás objevili, bylo by to pro mě vystoupení z komfortní zóny. Musel bych se s nimi naučit pracovat. Věřím, že část učitelů, která má ve třídách děti z Ukrajiny, musela pracovat sama se sebou díky jazykovým překážkám. A to ještě nemluvím o tom, jak jsme se před dvěma lety začínali učit online.
Čím je ovlivněn úspěch studentů ve škole?
Za úspěchem studentů stojí především jejich vlastní motivace, ale ze zkušenosti vím, že učitel může určitě ovlivnit úspěch a zájem studentů. Nevím, jestli to byla náhoda, ale nejeden z mých studentů chce být právě učitelem nebo mít leccos do činění se zeměpisem. Pokud bych se bavil obecně o úspěchu studentů, ač to mnohdy nerad připouštím, záleží i na zázemí z jakého student pochází a podpoře rodiny.
Jak s odstupem času hodnotíte online výuku v době pandemie covid-19?
O online výuce a výuce pomocí videohovoru nebo o myšlence, že by žáci nemuseli chodit vůbec do školy a učili se pouze s pomocí počítače, jsem slyšel již před 20 lety. Když se dnes zamyslím, tak mi přijde, že dva roky online výuky utekly celkem rychle. Sám sebe se ale ptám, jestli nejsem tak trochu Šípková Růženka, která se probudila a zda to nebyl jen sen. Vlastně mě teď napadá, že dle doporučení bychom správně měli prvky distančního, lépe řečeno digitálního vzdělávání, stále používat, ale uvědomuji si, že se tyto formy v mé výuce začaly trochu vytrácet. Na tom budu muset zapracovat. Určitě tam byla spousta prvků, které stojí za to používat nadále, ale přesto je osobní kontakt učitele se studenty nenahraditelný.
Klvaňovo gymnázium a střední zdravotnická škola Kyjov je fakultní školou Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Co tato spolupráce přináší a v čem vidíte přínos pro vaše studenty?
Vážím si toho, že jsme fakultní školou přírodovědecké fakulty. Přináší nám to propojení s moderními poznatky, studenti mají šanci poznat vysokou školu před nástupem na ní. Zrovna teď pomalu plánujeme Roadshow Přírody, kdy k nám jezdí přednášet odborníci z fakulty a terénní geografickou exkurzi. Já osobně jsem spoluřešitelem projektu Geoskop. Jedná se o digitální vzdělávací aplikaci podporující výuku zeměpisu na základních a středních školách, která je sice nyní ve fázi technického vývoje, ale i přesto už pro studenty využívám některé výstupy projektu. Díky úzké spolupráci s fakultou se rozvíjím a mohu tak být pro své studenty lepším pedagogem. Mrzí mě, že z Kyjova do Olomouce to není zrovna hodina cesty. Proto zatím využíváme možnosti projektů přímo pro naše studenty v omezené míře.
Je něco, co vám na současném školství vadí?
Asi jako ve státní správě - čím více používáte počítače, tím více máte administrativy i lidí, kteří počítače obsluhují. Zároveň je k dispozici méně času. Zrovna minulý týden jsme chystali písemné profilové maturitní zkoušky. Dříve tuto funkci zastával CERMAT. Dovezli nám zadání a písemky opravovali honorovaní a školení hodnotitelé. Dnes je tato práce na nás a já podotýkám, že nám žádná práce neubyla. Maturity, na které jsme si konečně zvykli a začaly fungovat, opět doznaly změn. Samostatnou kapitolou jsou projekty. Místo toho, aby byli učitelé kvalitně finančně ohodnoceni a motivováni k dalšímu vzděláváním a rozvoji, tak se plahočí s různými evropskými projekty, kde finance tečou oklikou přes další instituce. A výsledek je ubohý.