Epidemie koronaviru komplikuje studentům výzkum, pomoc nabídla botanická zahrada

Foto: Václav Dvořák
Čtvrtek 1. duben 2021, 14:51 – Text: Šárka Chovancová

Epidemie koronaviru letos studentům i vědcům značně ztížila podmínky pro botanický výzkum, jelikož kvůli vládním nařízením omezujícím pohyb obyvatelstva nemůžou po zimní přestávce vyrazit zkoumat rostliny do jarní přírody. Zázemí jim proto poskytla botanická zahrada přírodovědecké fakulty, která má kromě upravených sbírkových záhonů i druhově pestrou parkovou část. Díky tomu nabízí téměř stejné podmínky k výzkumu jako příroda.

„Vzdělávání je esenciálním posláním fakultní botanické zahrady a ani během pandemie na něj nesmíme rezignovat. Jsem rád, že i přes všemožné restrikce dokáží naše sbírky kolegům a studentům alespoň částečně vynahradit zákaz pohybu, který v podstatě znemožňuje in situ výzkum jarních geofytů," uvedl vedoucí botanické zahrady Václav Dvořák.

S komplikacemi se letos na jaře při svém výzkumu potýká například student druhého ročníku bakalářského oboru Biologie a ekologie Dušan Řezáč. Ve své bakalářské práci se věnuje morfologické, cytologické a molekulární variabilitě populací šafránu karpatského (Crocus heuffelianus) na území střední Evropy. Šafrány již v přírodě začínají kvést, ale vládou nařízené omezení pohybu zatím znemožňuje výjezd většího týmu odborníků do přírody.

„Dušan právě začíná se svou bakalářskou prací a s terénním výzkumem rostlin doposud neměl větší zkušenosti, takže jsme se rozhodli si celý proces nacvičit na šafránech pěstovaných v univerzitní botanické zahradě,“ popsal Michal Hroneš z katedry botaniky. Student bude v botanické zahradě měřit a zaznamenávat morfologické znaky a odebírat vzorky šafránů pro pozdější cytologické a genetické analýzy. „Doufám, že to pomůže vyjasnit původ a zařazení tohoto vzácného taxonu naší flóry,“ doplnil Dušan Řezáč.

Omezení volného pohybu letos na jaře ztížilo práci i dalším odborníkům z katedry botaniky, kteří se dlouhodobě zabývají studiem skupiny tzv. jarních geofytů. Tyto rostliny přečkávají zimu ukryty v podzemí v podobě cibule, hlízy nebo oddenku. Jarní geofyty mají poměrně krátký vegetační cyklus - vyrostou, vykvetou a plodí během dvou až tří měsíců. Na zbytek roku pak jejich nadzemní části opět zmizí. Typickými geofyty jsou například sněženky nebo tulipány.

„Mezi objekty našeho zájmu patří několik rodů geofytů, zejména křivatce, orseje, snědky, česneky a šafrány. Značná část těchto rostlin kvete velmi brzy na jaře, většinou již od konce února. Na počátku května je již velmi obtížné většinu z nich v přírodě nalézt. Tato krátká vegetační sezóna představuje poměrně značnou komplikaci při výzkumu. Ta je navíc násobena omezeními pohybu nařízenými vládou v loňském a letošním roce, a to právě v časně jarním období,“ upozornil Michal Hroneš.

Studenti v botanické zahradě realizují absolventské práce standardně, ať již s tematikou botanickou nebo geoinformatickou a pedagogickou. Více informací naleznete na https://garden.upol.cz/.

Zpět