Vyjádření děkana PřF UP k případu Nature Communications

Foto: Marek Otava
úterý 29. říjen 2019, 15:56 – Text: Martin Kubala

Vyjádření děkana PřF UP k případu Nature Communications

V přírodovědné komunitě se rozběhly debaty o prošetřování věrohodnosti dat v článku Air-stable superparamagnetic metal nanoparticles entrapped in graphene oxide matrix, Nature Communications 7, 12879 (2016). Vzhledem k tomu, že jsem od pana rektora dostal vyrozumění, že Etická komise případ řešit nebude, nejedná se již v rámci standardních mechanismů akademických orgánů o „živý případ“, a abych omezil prostor pro spekulace plynoucí z nedostatku informací, chci se touto cestou k případu oficiálně vyjádřit.

Šetření fakultní komise

V případu jde o to, že klíčová vlastnost, kterou má být v nadpise deklarovaná stabilita materiálu na vzduchu, je v článku prokazována jediným experimentem, avšak tři grafy zobrazující stav vzorku „v čase nula“ a později, jsou nikoliv podobné, nýbrž zcela identické. Nejedná se tedy o záznam tří měření, ale o trojnásobnou kopii téhož záznamu. Případ jsem dosud řešil zcela standardně: po obdržení oznámení jsem nechal vypracovat znalecký posudek, který potvrdil, že všechny grafy byly vytvořeny ze stejného souboru dat, a následně jsem sestavil nezávislou komisi, která měla prošetřit bližší okolnosti případu.

Komise ve své zprávě konstatovala, že dr. Novák, který sice není spoluautorem, ale měl podle znění poděkování dotčená spektra měřit, popírá, že by je měřil. Doc. Tuček, který se jakožto první autor k měření přihlásil, uvedl, že se jednalo o technickou chybu, kdy spektra do obrázku jen špatně zkopíroval. Komisi následně prezentoval „správná spektra“ a autorský tým požádal redakci o corrigendum, které později skutečně vyšlo. Komise vyslovila pochybnosti o věrohodnosti tvrzení, že se jednalo jen o technickou chybu, a to z následujících důvodů:

1) V původní verzi článku se nejedná o tři přesně stejné grafy. Data jsou sice identická, ale první graf má jiné měřítko (horizontální osa je roztažená).

2) Autoři nebyli schopni dodat surová data ze spektrometru ani k původním grafům ani ke grafům v corrigendu, přitom podle informací doc. Pechouška jsou data v laboratoři uchovávána a denně zálohována.

3) Nové grafy dodané doc. Tučkem vykazují ve srovnání s jinými mössbauerovskými spektry měřenými za obdobných podmínek neobvykle nízký šum a doc. Pechoušek vyslovil ve svém posudku pochybnosti o jejich věrohodnosti.

Absence datových souborů neumožňuje provedení matematických testů, které by mohly ukázat, zda byla data zmanipulovaná. Nicméně vzhledem k výše uvedeným podezřelým okolnostem (přičemž absence dat je jednou z nich) komise doporučila předat případ k prošetření Etické komisi UP, která má větší pravomoci, což jsem učinil.

Další zjištění

V průběhu prázdnin se mi podařilo získat explicitní sdělení doc. Tučka i prof. Zbořila, že surová data k předmětným experimentům nemají. Prof. Zbořil poslal opět jen obrázky grafů, nicméně při srovnání s grafy, které poskytl komisi doc. Tuček, si můžeme všimnout, že graf vpravo nahoře označený „Iron_Promyty_300K_Raw“ má rozsah vertikální osy od 39 820 000 do 39 920 000, zatímco tentýž graf (podle polohy jednotlivých bodů jde o stejný dataset) poskytnutý prof. Zbořilem má rozsah od 42 480 000 do 42 560 000. Vzhledem k tomu, že jednotkou jsou „counts“ (podle grafů, které jsou v souboru prof. Zbořila níže), tedy počet záznamů na detektoru, nemohou oba grafy reprezentovat záznam měření a je evidentní, že k manipulaci s hodnotami došlo. V publikaci jsou potom data normovaná na úroveň signálu pozadí a prezentovaná jako transmitance. V původním grafu je patrný maximální pokles transmitance zhruba o 0,7%, v publikovaném corrigendu je pro jistotu rozsah vertikální osy uveden bez číselných hodnot (!) v arbitrárních jednotkách, což je samo o sobě u transmitance nesprávně, neboť je to veličina bezrozměrná. Z obrázku poskytnutých jak doc. Tučkem, tak prof. Zbořilem je však patrné, že došlo k poklesu pouze zhruba o 0,2%. To znamená, že do publikace si autoři „vylepšili“ signál více než trojnásobně.

Na základě těchto zjištění jsem panu rektorovi zaslal doplnění žádosti o prošetření případu Etickou komisí s podezřením na porušení Etického kodexu v čl.3, odst. 3 („vědecký pracovník si uvědomuje svoji odpovědnost za objektivitu, spolehlivost a přesnost svého bádání a respektuje meze používaných metod“), odst. 4 („vědecký pracovník při zveřejňování svých poznatků a výsledků dbá na jejich úplnost, ověřitelnost a objektivní interpretaci“) a odst. 5 („vědecký pracovník po zveřejnění svých výsledků uchovává primární data a dokumentaci po dobu obvyklou v příslušném oboru, pokud tomu nebrání jiné legitimní závazky nebo předpisy“). Doplnil jsem také upozornění na dlouhodobou pracovní neschopnost doc. Tučka, ovšem s poznámkou, že dle mého názoru už poskytl všechny relevantní informace a pro došetření případu není jeho další osobní předvolání nezbytně nutné. Očekával jsem, že poté bude případ EK neprodleně předán. Pan rektor se skutečně v přítomnosti pror. Banáše s Etickou komisí k projednání případu sešel, nicméně následně jsem obdržel vyjádření, že EK se případem zabývat nebude a záležitost že máme projednat na Vědecké radě PřF. Z další komunikace jsem ovšem zjistil, že EK nebyla seznámena s obsahem mého doplnění žádosti a podstatné informace, které do značné míry případ vyjasňují, jí tedy nebyly předány.

Následovalo vystoupení dr. Navaříka na zasedání AS PřF, které je blíže popsáno zde. Ten prezentoval přeměření původního vzorku, které mělo s velkou přesností potvrdit předchozí výsledky, což uvádějí i spoluautoři původního článku na webu RCPTM zde. Nicméně v dalších diskuzích na UP Reflexi dr. Navařík přiznal, že při fitování byly zafixovány všechny parametry, což v překladu znamená, že v tomto případě matematické vyhodnocení bylo zcela vyfabulováno a nemá s naměřenými daty nic společného.

Shrnutí

Podezření, že s daty, která byla prezentována v dotčeném článku i v corrigendu, bylo manipulováno, případně že vůbec nepocházejí z reálných měření, je důvodné a absenci experimentálních dat v experimentální studii považuji za zásadní problém pro věrohodnost práce. To, že došlo k porušení Etického kodexu, považuji za zcela evidentní. Další komunikace autorů této práce a jejich kolegů bohužel podezření spíše prohlubují. Vzhledem k provázanosti výzkumu v přírodních vědách je věrohodnost publikovaných dat zcela zásadní pro přijímání dalších výsledků pracoviště komunitou a má vliv na možnosti publikování prací i úspěšnost v grantových soutěžích. V rámci globální vědy jde o malý příběh, se kterým se komunita přírodovědců určitě vypořádá, ovšem fakt, že případ není schopná vyřešit UP pomocí standardních mechanismů, které k tomu má, vnímám jako symptom selhávání jejich orgánů. Věřím, že alespoň fakulta se dokáže s problémem vypořádat se ctí.

Zpět