EPIGENETIKA

Garant: prof. RNDr. Boris Vyskot, DrSc.

Typ: B-Z-2/0/0

Typ ukončení: Zkouška

Kredity: 3

 

Sylabus přednášek:

Epigenetiku definujeme jako mitoticky a/nebo meioticky děděné změny genové exprese, ke kterým dochází beze změny primární genetické informace (tedy beze změny sekvencí nukleotidů v DNA). Epigenetika je také charakterizována jako tzv. chromatinová dědičnost, neboť bylo prokázáno, že je způsobena (či lépe provázena) strukturními i chemickými modifikacemi chromatinu - především DNA a nukleosomálních histonů. Epigenetika je výrazně charakterizována jako nejistá (nestabilní) dědičnost, která se obvykle neřídí mendelovskými pravidly. Znamená to, že epigeneticky řízené lokusy se zpravidla vyznačují neúplnou penetrancí a variabilní expresivitou. Klasickým příkladem nestabilního (mozaikového) fenotypu je tzv. poziční efekt u drosofily, kdy exprese genu odpovídající za barvu očního pigmentu se může podrobovat epigenetickému umlčování vlivem sousedního heterochromatinu. Jiným dobře popsaným epigenetickým jevem jsou paramutace u kukuřice, kdy dochází k dědičné změně exprese jedné alely vlivem druhé. Od 80. let 20. století došlo s nástupem technik molekulární biologie k objasnění dalších epigenetických jevů - genomového imprintingu u placentálních savců a krytosemenných rostlin, epimutací, epigenetického umlčování transposonů a transgenů i jejich kauzálních mechanismů (metylace cytosinu v DNA, RNA interference, acetylace i další modifikace nukleosomálních histonů, úlohy supresorových a aktivátorových vazebných proteinů aj.). Předmět podává kritický rozbor epigenetické problematiky na počátku XXI. století s důrazem na její biomedicínské aspekty.

 

Studijní materiály: