Vážený pane rektore, vážení členové Vědecké rady UP,
dovoluji si tímto reagovat na události na posledním zasedání VR UP, zejména na způsob projednání bodu týkajícího se etických kauz na naší univerzitě. Způsob projednání mnou navrhovaného bodu považuji za zcela nedůstojný; za nestandardní musím považovat též skutečnost, že jsem při projednávání nedostal příležitost prezentovat mnou navrhované téma, ač jsem o to žádal.
Na úvod se musím vymezit proti narativům, které jsou jen pokusem o odvedení pozornosti od podstaty problémů, a sice že projednávané kauzy jsou součástí nějakého boje mezi Přírodovědeckou fakultou a CATRIN, či snad dokonce nějaké mé osobní animozity. Na řadu nesrovnalostí v publikacích jsme upozorňování zvenčí (dokonce i ze zahraničí), já jsem z titulu své funkce pouze předával případy k řešení příslušným akademickým orgánům a posléze komunikoval výsledky šetření těchto orgánů. Můj osobní vklad lze spatřovat snad jedině v tom, že předtím, než jsem se stal děkanem, jsem se 20 let zabýval měřením a vyhodnocováním nejrůznějších spekter a dlouhá léta na Přírodovědecké fakultě přednáším kurz optických spektroskopií. Proto mám k projednávaným problémům blízko i odborně a dovolím si tvrdit, že mám poměrně dobrou představu o tom, co ve spektroskopiích je a není možné, přičemž řadu dotčených falsifikátů i následných výmluv považuji za dosti naivní.
Ostatně soudím, že posouzení většiny kauz vlastním názorem by nemělo činit problémy ani dalším akademikům s vysokoškolskými tituly. Jediná potřebná odbornější znalost spočívá v tom, že šum ve spektrech je výsledkem řady náhodných a ve svém souboru neopakovatelných procesů během měření. Šum tedy můžeme z hlediska přírodních a statistických zákonů považovat za nezaměnitelný otisk daného okamžiku, v duchu známého „nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. Pokud se tedy ve spektrech opakuje šum, nejde o záznamy nezávislých experimentů, ale o kopie téhož záznamu nebo o falsum. Posouzení toho, zda se dva obrázky či jejich výřezy shodují, už je potom na úrovni úkolů pro předškolní děti a žádnou odbornost nevyžaduje. Zde je namístě se také vymezit proti výmluvám založeným na absenci primárních dat nebo absenci univerzitní normy pro jejich uchovávání. Jednak bije do očí absence zdrojových dat k tak velkému množství podezřelých grafů (v jednotlivém případě by se to snad dalo pochopit), jednak v případech, kdy prezentované grafy jsou v rozporu s přírodními zákony, je neschopnost autorů věrohodně doložit, jak dospěli ke svým výsledkům, fakticky přiznáním šarlatánství.
Bez ohledu na jednotlivé případy se domnívám, že už samotný fakt (dosud) tří retrahovaných publikací z jednoho pracoviště je vcelku mimořádný úkaz, kterému by univerzita při péči o svou reputaci měla věnovat pozornost. Avšak neméně závažné jsou další související události. Jde zejména o případ předsedy Etické komise, který na svou funkci rezignoval po hrubých osobních útocích, stejně jako útoky na další osoby, které se nějakým způsobem angažovaly v šetření problémových případů. Případy, kdy se autoři snaží zachránit svou práci tím, že do redakce zašlou místo falsifikovaného grafu jiné falsum nebo předkládají etické komisi falsifikované kopie laboratorních deníků, jsou taktéž raritní i v mezinárodním měřítku.
Je třeba zdůraznit, že všechny případy s pozitivními nálezy byly vědecké radě předloženy k vyjádření poté, co byly projednány etickými komisemi, ať už Etickou komisí UP, Etickou komisí PřF UP a v jednom případě též Komisí pro etiku ve vědecké práci AV ČR. Ve světle všech šetření pak jako zjevení působí usnesení Kolegia ředitele CATRIN, které „konstatuje, že v současné době neexistují indicie o pochybení z hlediska integrity a etiky vědecké práce u zaměstnanců CATRIN UP.“ Toto už nelze vnímat jinak, než jako snahu vedení CATRIN vědecká pochybení aktivně krýt. V daném případě mám navíc důvodné podezření, že taková usnesení jsou přijímána „na zakázku“, neboť prof. Zbořil je obratem uplatňuje jako důkaz v soudních řízeních, ve kterých vůči univerzitě uplatňuje své finanční nároky.
Festival blamáží mezinárodního formátu ze strany pracovníků CATRIN dále pokračuje, jen za toho skoro půl roku, co bylo projednávání navrhovaného bodu na VR odloženo, vyplavaly na povrch další dvě kauzy, které podrobně popisuje ve svém aktuálním blogu Leonid Schneider
https://forbetterscience.com/2023/02/28/i-rajender-varma-highly-cited-researcher/.
Zatímco ohledně přístupu orgánů přírodovědecké fakulty k těmto nemilým záležitostem mám odezvu, že splňuje standardy běžné v západní Evropě, je bezmála čtyři roky trvající strkání hlavy do písku akademických orgánů univerzity jejich smutnou vizitkou. Analogicky k tomu, co trefně pojmenoval prof. Hradil při projednávání jiného bodu, i v tomto případě platí, že něčí osobní prospěch fakticky platí ostatní poctivě pracující zaměstnanci UP svou reputací. Cena není malá, již nyní jsou patrné obtíže při navazování spolupráce na národní i mezinárodní úrovni či při získávání grantů, ne překvapivě se UP propadá i v mezinárodních žebříčcích z důvodů poklesu reputace. Pokud se olomouckými záležitostmi zabývá i Evropská komise, pak už asi není co dodávat: Opravdu se u nás odehrává jeden z největších skandálů české vědy v polistopadové historii. Naše autorita se rozpadá i směrem ke studentům, výstižně to ilustroval dotaz jednoho z nich, když se rektora při veřejné debatě zeptal, zda je tedy v pořádku, když si do kvalifikační práce vyfabrikuje data v případě, že mu experimenty nebudou vycházet podle představ.
Pokud ani Vědecká rada UP, která je nejvyšším odborným orgánem univerzity, není schopna se jasně veřejně distancovat od zcela evidentní falsifikace dat v publikacích, musím ji bohužel zařadit mezi orgány, které univerzitě selhávají. Jelikož se jedná o zcela fundamentální záležitosti integrity vědecké práce, tak s ohledem na zachování své osobní integrity rezignuji na členství ve Vědecké radě UP, jak jsem avizoval již na samotném zasedání.
doc. RNDr. Martin Kubala, Ph.D.
děkan Přírodovědecké fakulty UP