Vyjádření k výpovědi z pracovního poměru
V pondělí ráno před zasedáním VR UP mě pan rektor společně s pány Malackou, Tomáškem a Bendou poctil předáním výpovědí z pracovního poměru k 31.12.2022.
Samotný akt považuji za zmatečný, neboť děkan je do funkce jmenován, a odvolán může být jen zákonem vymezenou procedurou, kterou rektor zjevně neaplikuje. Pokud by se snad mělo jednat o výpověď z pozice docenta na Přírodovědecké fakultě, pak k tomu rektor není kompetentní, neboť pracovněprávní záležitosti svěřuje zákon jednoznačně do rukou fakultních orgánů (zbytková pravomoc rektora vůči děkanovi se týká snad jen situací, kdy by měl děkan podepisovat něco sám se sebou, např. schvalování dovolené, cestovních příkazů, apod.), nadto nic z toho, co je mi vytýkáno, nesouvisí s činností docenta fyziky. Domnívám se tedy, že tím, kdo se nechová v souladu s legislativou, je jednoznačně pan rektor.
Výtky lze pak shrnout do následujících bodů:
- porušení normy Ochrana osobních údajů na UP,
- neuposlechnutí pokynu,
- porušení normy Realizace práv průmyslového vlastnictví,
- porušování ustanovení Zákoníku práce,
- poškozování dobrého jména UP.
Ad 1) Údajné porušení ochrany osobních údajů se vztahuje k úkonům, které jsem činil jako zástupce UP v soudním řízení, v němž bývalý zaměstnanec PřF požaduje po UP vyplacení miliónových částek. Samotná žaloba je dle mého názoru v mnoha aspektech absurdní, pozici univerzity ovšem do značné míry kompromituje střelba do vlastních řad. Například na návrh žalobce (Radek Zbořil) byli pozváni jako svědci kolegové (bez titulů) Otyepka, Jančík, Banáš, Navařík, Jungová a Lach. S ohledem na mimořádnost situace, kam soudní řízení bezesporu patří, řadu pochybných tvrzení v žalobě a nemožnost opatřit důkazy jiným způsobem, jsem po skončení pracovního poměru žalobce na PřF požádal o možnost přístupu k pracovním e-mailům žalobce a tento mi byl se souhlasem vedení univerzity umožněn za období, kdy jsem byl nadřízeným žalobce. Několik e-mailů skutečně bylo použito, avšak výhradně v záležitostech souvisejících s daným soudním řízením a rozhodně nebyly nikde zveřejňovány (obsah soudního spisu je přístupný jen účastníkům řízení). Přístup k jiným e-mailům zaměstnanců jsem nikdy neměl, rozhodně nevstupuji do e-mailových schránek stávajících zaměstnanců či studentů PřF. Informace o úniku dat ze stovek univerzitních e-mailů spojovaných s mou osobou jsou naprosto nesmyslné a domnívám se, že jejich šiřitelé budou mít problém s unesením důkazního břemena.
Co se týče samotného užití pracovních e-mailů v pracovněprávním soudním sporu, tak to není v judikatuře nikterak vzácné a přípustnost je posuzována vždy vzhledem k okolnostem posuzovaného případu. Soudy posuzují proporcionalitu, v tomto případě míru potenciálního zásahu do soukromí vůči právu na spravedlivý proces a ochraně veřejných prostředků univerzity. S ohledem na to, že soud provedení důkazů připustil, soudím, že uvedené použití e-mailů za nelegální akt a priori nepovažuje. Předložené důkazy pak dle mého názoru významným způsobem mění náhled na některé části žaloby, např. ukazují, že dopis ex-rektora Millera, který je žalobcem prezentován jako přiznání pochybení ze strany univerzity, ve skutečnosti vznikal v součinnosti s žalobcem, u jednoho ze svědků, dr. Navaříka, pak mám důvodné podezření, že před soudem svědčil křivě (o tomto podezření již pan rektor byl informován, zda již UP podala trestní oznámení, mi známo není). Další detaily, s ohledem na to, že soudní řízení stále probíhá, nebudu komentovat.
Další výtky, které mě obviňují z nedbalého zacházení s osobními údaji, už jsou postaveny na účelové dezinterpretaci části mé výpovědi u soudu a naprosto nepodložených konstrukcích hypotetických situací, které nenastaly. Pokud jsem se nestal obětí hackerského útoku (o čemž mi není nic známo), považuji za vyloučené, aby se k údajům dostala nepovolaná osoba.
Ad 2) Neuposlechnutí pokynu se zřejmě vztahuje k situaci, kdy jsem v pátek odpoledne dostal e-mail nadepsaný jako žádost o součinnost, abych bez jakéhokoliv zdůvodnění v horizontu méně než dvou hodin na rektorát v obálce doručil materiály týkající se e-mailové korespondence. S ohledem na to, že jsem se k e-mailu dostal až večer, odpověděl jsem rektorovi, že se pokynu budu věnovat až v tomto pracovním týdnu a s ohledem na to, že se dotýká probíhajícího soudního sporu, budu věc konzultovat s právním zástupcem. K tomuto jsem již příležitost nedostal, neboť hned v pondělí ráno mi byla předána výpověď. Postup rektora nelze vnímat jinak než jako účelový a šikanózní. Pro jím stanovený časový rámec neexistuje žádné opodstatnění, neboť o tom, že e-mailovou korespondencí disponuji, věděl více než rok a o tom, že vybrané e-maily hodláme u soudu předložit, věděl také s předstihem.
Ad 3) Této pasáži vůbec nerozumím, žádný z užitých e-mailů se průmyslového vlastnictví netýká, žádný konkrétní případ zmiňován není a hypotetické konstrukce, že by k něčemu takovému teoreticky mohlo dojít, žádnou věcnou podstatu nemají.
Ad 4) Tato část se týká bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků. Ovšem právě probíhající kontrola hygieny je explicitně označena jako kontrola pracovních podmínek pracovníků VŠÚ CATRIN. To, že kontrola probíhá, znamená, že ještě k žádným závěrům nedospěla a tedy veškerá pochybení jsou opět čistě hypotetická. Za pracovní podmínky pracovníků CATRIN je pak bezpochyby zodpovědný ředitel VŠÚ CATRIN doc. Banáš a pokud chce pan rektor vyvozovat vůči mé osobě sankce za případná pochybení někoho jiného, pak to také nemohu klasifikovat jinak než jako šikanu.
Ad 5) Poškozování dobrého jména je pak bez dalšího konstatováno na základě všech výše uvedených výtek. Je překvapivé, že falšování dat v publikacích nebo zasílání udavačských dopisů na MŠMT za poškozování dobrého jména UP považováno není.
Celková klasifikace je pak závažné porušení pracovní kázně a výpověď z pracovního poměru k 31.12. Ve srovnání s tím, že třeba zcizení majetku z laboratoří v hodnotě 4,5 mil. Kč s pomocí soukromé stěhovací firmy, za závažné porušení pracovní kázně na UP považováno není, lze tuto klasifikaci také považovat za nepřiměřenou.
Zejména v kontextu událostí posledních týdnů mohu jednání pana rektora těžko vnímat jinak než jako snahu osobně zlikvidovat politického oponenta, a to jakýmikoliv prostředky. Jde samozřejmě o další zhoršení pozice UP v soudních sporech a bylo mi avizováno také odnětí mého pověření k zastupování UP u soudu. S ohledem na to, že před námi bylo poslední jednání, na němž by měl být vyslechnut žalobce a poté už by měly následovat závěrečné řeči a vynesení prvoinstančního rozsudku, je to akt taktéž mimořádně destruktivní a nemohu ho vnímat jinak než jako aktivní snahu o to, aby univerzita tento spor prohrála.
Domnívám se, že pan rektor nehájí zájmy univerzity, ani již není jejím důstojným reprezentantem a měl by svou funkci opustit.
Martin Kubala