Gabriela Pačková pochází z Uherského Hradiště a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého pokračuje v doktorském studiu zoologie. K oboru ji přivedlo až bakalářské studium, během něhož ji výrazně ovlivnila výuka systému bezobratlých i spolupráce s Robinem Kundratou. Jeho nadšení pro zoologii ji přivedlo až k entomologickému výzkumu.
V současné době se zabývá měkkotělými zástupci z nadčeledi Elateroidea, především tribem Drilini s výskytem na africkém kontinentu.
Co se ti vybaví, když se řekne přírodovědecká fakulta?
Vybaví se mi toho opravdu hodně. Spousta vzpomínek a zážitků, ale i utrpení, které probíhalo během zkouškového období. Vybaví se mi také spousta kamarádů a příležitostí, které jsem díky přírodovědecké fakultě získala.
Zajímala tě zoologie už na střední škole?
Na střední škole jsem o zoologii příliš velkou představu neměla, protože jsme ji probírali jen velmi okrajově. Vždycky jsem měla blíž spíše k humanitním vědám a z přírodních věd mě zajímal především člověk. Můj zájem o zoologii začal až během bakalářského studia, konkrétně u systému bezobratlých. Moje znalosti tedy nebyly úplně nulové, ale rozhodně nebyly bohaté.
Proč sis tedy nakonec vybrala právě zoologii?
Zoologii jsem si vybrala v rámci doktorského studia. Předtím jsem na přírodovědecké fakultě studovala učitelství biologie a zeměpisu. Právě tam jsem zjistila, že botanika asi nebude můj šálek kávy, zatímco zoologie je mi mnohem bližší. Zvířata jsem měla vždycky ráda, ale nikdy předtím jsem se jim nevěnovala do větší hloubky.
Pak jsme měli s Robinem Kundratou výuku systému bezobratlých a Robin mě svým entuziasmem neskutečně nadchl. Byl jedním z prvních vyučujících, kteří mi ukázali, že výuku lze dělat opravdu poutavě a zajímavě. Hned po první hodině jsem mu napsala, jestli bych u něj mohla dělat bakalářskou práci. Souhlasil a postupně jsme se začali věnovat fosilnímu záznamu kovaříků, nejdříve pouze rodovému a později také druhovému. Nakonec z toho vznikly dvě studie, které jsem mohla citovat už ve své bakalářské práci. To pro mě byl velký úspěch, vůbec jsem něco takového nečekala. Bylo proto logické, že jsem chtěla v naší spolupráci pokračovat.
Jak vypadá běžný den doktorandky?
Řekla bych, že každý den je trochu jiný, protože se pokaždé věnuji něčemu jinému. Momentálně zkoumám africký materiál. Je to velmi detailní práce, při které se snažím jednotlivé zástupce kovaříků zařazovat do rodů a druhů podle určovacích klíčů. Většinou ráno přijdu, vezmu si materiál a začnu pracovat s mikroskopem. Prohlížím jednotlivé části živočichů a snažím se rozpoznat nejdůležitější morfologické znaky, podle kterých se můžeme postupně dopracovat ke konkrétnějším výsledkům. Pak přichází na řadu rešerše, hledání dalších zdrojů a samozřejmě také konzultace. Čas při tom utíká opravdu rychle.
Jak se do toho všeho vešla práce studentské senátorky?
Skloubit obě činnosti nebylo úplně jednoduché. Jsem ale ráda, že jsem mohla být součástí fakultního senátu. Už samotné to, že jsem se do něj dostala, mě velmi potěšilo. Kvůli doktorskému studiu jsem ale zároveň ráda, že teď můžu pomyslné otěže předat dál.
Kdybys měla zhodnotit své dosavadní působení na přírodovědecké fakultě, co pro tebe bylo nejtěžší?
Nejtěžší pro mě bylo zvládnout bakalářské státnice. Byl to jeden z mých velkých milníků, protože jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Bylo to psychicky náročné. Člověk cítí, že se od něj očekává, že to zvládne, a zároveň na sebe vytváří tlak, aby skutečně uspěl. Magisterské a následně doktorské studium už pro mě v tomto ohledu nebylo tak těžké.
Podcast s Gabrielou Pačkovou si můžete poslechnout na Spotify nebo jako videorozhovor na YouTube kanálu Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého.