RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D.
Katedra matematické analýzy a aplikací matematiky
kandiduje za: akademičtí pracovníci
Představení kandidáta
Tomáš Fürst vystudoval matematické modelování na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, momentálně pracuje na katedře matematické analýzy a aplikací matematiky UP. Domnívá se, že matematika je jazykem přírodních věd a podle toho se i chová – baví se matematickým modelováním různých přírodních jevů a procesů. Zabývá se také zpracováním dat, strojovým učením a správnou, tedy bayesovskou inferencí. Hodně učí, dělá to rád a dost ho mrzí, že to na fakultě (krom studentů) vlastně nikoho moc nezajímá. Zpovzdálí a s nedůvěrou sleduje scientometrické běsnění a poslouchá různé řeči o excelenci a když se to hodí nejméně, utrousí k tomu pár nevychovaných poznámek na dŽurnálu.
Vize / priority na volební období
WakeUP21
aneb o co chci usilovat v Akademickém senátu UP
1. O celkové zaostření. Smyslem existence UP je zkoumat, jak a proč to na světě chodí, a o tomto poznání vést poctivou, svobodnou a racionální debatu se studenty a kolegy. Smyslem naší existence není vykázat co nejvíc publikací, získat co nejvíc grantů, mít co nejvíc profesorů, vyplnit co nejvíc papírů, mít nejlepší PR či předehnat co nejvíc jiných univerzit v nějakých žebříčcích.
2. O decentralizaci UP a zaostření rektorátu. Smyslem existence rektorátu je umožnit fakultám, aby se výše deklarovanému cíli mohly věnovat s minimální administrativní zátěží, maximální volností, kreativitou, svobodou a otevřeností. Univerzita má být konfederací fakult, a ne hierarchicky řízeným byrokratickým molochem. Rektorát má fakultám zajišťovat servis ve stabilním, předvídatelném a spravedlivém prostředí. Poslední čtyři roky přicházel rektorát s příliš mnoha ambiciózními projekty (vysokoškolský ústav, vnitřní mzdový předpis, elektronické cesťáky, Erbíl, ...), kterým se příliš nedaří. Síla je v rozmanitosti a odolnost v samo-organizaci. Nechme ambice na fakultách.
3. O zvrácení trendu, ve kterém vykazování výzkumu a řeči o excelenci převážily nad výukou. Většina našich publikací bude během dvaceti let zapomenuta (kromě těch zfalšovaných, které budou dál sloužit jako odstrašující příklad). Většina našich studentů však bude za dvacet let na vrcholu své kariéry potřebovat aspoň něco z toho, co jsme je mohli naučit. Proč se tedy domníváme, že vykazování výzkumu a řeči o excelenci jsou o tolik důležitější než výuka?
4. O rozumná pravidla dělení financí. Uvažujme o systému drobných ekonomických incentiv, které budou podporovat takové chování fakult a týmů, které přináší prospěch celku. Na úrovni univerzity zaveďme veřejný a rozklikávací rozpočet až na úroveň oddělení. Motivujme týmy ke spolupráci napříč fakultami a obory, nesnažme se vytvářet mocenská centra s přednostním přístupem k financím.
5. O rozumnou reformu vnitřní akreditace. Rád bych, aby UP posuzovala kvalitu studia na základě dat, a ne na základě papírů. Začněme sbírat data od studentů, absolventů, zaměstnavatelů a externistů a na jejich základě udělujme vnitřní akreditace. Na základě těchto dat lze rovněž zvolna reformovat dělení peněz za studenty mezi fakulty.
6. O podporu nových nadějných týmů. Nikdo z nás neví, co budou nosná témata výzkumu a výuky za deset let. Proto nastavme flexibilní systém, který bude podporovat vznik nových interdisciplinárních týmů. Většina jich brzy opět zanikne, ale některé vykvetou do netušených výšek. Které to budou, ovšem nelze predikovat. Nesnažme se zabetonovat současnou strukturu výzkumu do rigidních, formálně definovaných a účelově zřizovaných institucí.
7. O rozumnou podporu podnikání. Pojďme vést odpovědnou debatu o pravidlech podnikání na univerzitě tak, abychom podpořili komercializaci chytrých nápadů, ale neschovávali za to vyvádění peněz daňových poplatníků do soukromých kapes. Mnoho institucí má tento systém nastavený dobře, není třeba nic moc vymýšlet.
8. O využití potenciálu interdisciplinarity. UP je unikátní v tom, že různé fakulty sídlí velmi blízko sebe a město je tak malé, že se mnoho lidí napříč fakultami osobně zná. Na tomto půdorysu lze založit zajímavou a vzájemně obohacující interdisciplinární spolupráci, která přinese netušenou přidanou hodnotu. Tohle je možná největší nevyužitý potenciál UP. Stačí nastavit prostředí na UP tak, aby se fakulty přestaly vnímat jako konkurenti v „boji“ o peníze, ale jako přirození partneři pro dosažení lepších výsledků a lepších možností financování. Dělení financí mezi fakulty není hra s nulovým součtem!
9. O znovuobjevení síly akademické samosprávy. Poslední čtyři roky byly ukázkou důležitosti akademické samosprávy. Nastolme atmosféru, ve které bude nepřijatelné jednat za zády akademických senátů a domlouvat zákulisní kšefty. Nastolme atmosféru otevřené, přímé a věcné debaty napříč akademickou obcí, kdy nebude třeba zakládat další dŽurnály či schovávat názory za přihlašovací hesla, kdy nebudou argumenty nahrazovány trestními oznámeními a žalobami, whistle-bloweři nebudou perzekuováni a podřízení nebudou zastrašováni. To vše závisí na síle a autoritě akademického senátu, který má k tomuto účelu veškeré pravomoci, i tu absolutní